Hunt: Showdown 1896 - Death's Day DLC PC Steam

Toto DLC obsahuje jednoho lovce, dvě zbraně a jednu spotřební položku:

• Dame of the Dead (lovec)
• Death’s Rose (Maynard Sniper)
• Grave Silence (Nagant M1895 Silencer)
• Sweet Offering (Recovery Shot)

Všichni lovci a vybavení z DLC jsou legendární.

Dame of the Dead
Antonia se vrátila z práce, aby zjistila, že její domov a rodina byly spáleny zaživa — ale jedno tělo chybělo. Na Den mrtvých ji zlověstná stopa na ofrendě přiměla následovat svou sestru Sofii do slaného závoje mezi životem a smrtí.

Death’s Rose
Antonia dříve milovala krásné nedělní šaty, květinové kytice a zdobené dorty. I když se této životní etapy vzdala kvůli pomstě, tento Maynard Sniper jí připomíná, že smrt je také krásná věc.

Grave Silence
Jeden soused věřil, že Antonia se zármutkem zešílela, a snažil se jí zabránit stát se lovcem. Tento Nagant M1895 Silencer vystřelil skrze oko, které odmítalo vidět to, co ona viděla, a ona se rozloučila se svým rodným městem.

Sweet Offering
Je to zázrak uvnitř této ampule, čarodějnické kouzlo, nebo barvený cukr? Pro Dame of the Dead je důležité jen to, že to prodlužuje sladký, sladký život. Antonia byla kdysi porodní asistentka, řemeslo, které se zabývalo smrtí stejně často jako životem. Jedno pozdní říjnové odpoledne se vrátila domů, aby našla svůj dům v popelu a svou rodinu zredukovanou na nic než spálené kosti. Neměli žádné nepřátele, o kterých by věděla, žádné bohatství a žádné mocné přátele (někdy je to nejnebezpečnější věc ze všech). Na nich nebylo nic neobvyklého, kromě vizí její sestry Sofie, které jejich matka tvrdila, že pocházejí z nebe. Ale to peklo navštívilo Antonin domov. Shromáždila kosti a pohřbila je sama, přičemž při tom zjistila, že jedna kostra chybí. Ale koho? Když měsíc přešel, namalovala si obličej uhlím z ruin. Na černém kamenném základu postavila ofrendu, kde položila květiny pro své zesnulé příbuzné. K večeru květiny zvadly ve kouřovém vzduchu — kromě měsíčků, které byly Sofiinou oblíbenou, zůstaly čerstvé a nové, jaké byly to ráno. Najednou Antonia spatřila něco v hypnotické, oslepující jasnosti jejich mnoha okvětních lístků: mladou ženu, která se brodila slanou vodou, hledající pomstu na okraji závoje smrti. Její rodina se jí snažila něco říct. Antonia si koupila zbraň, dva nože a co nejvíce munice, kolik mohla unést, ignorujíc naléhání svých sousedů, že je to iluze zármutku. Naučila se bojovat na cestě, dokud nenajde svůj cíl, svou sestru, nebo — nejlépe ze všeho — vrahy své rodiny. Rozsela by kulky, dokud by na každé koruně nevyrostly krvavé květiny. Pro ni smrt znamenala sladký chléb, otevřené láhve a smích. Nebála se smrti. Byla jedinou věcí, které bylo třeba se bát.