Hunt: Showdown 1896 - The Madness of Montresor DLC PC Steam

Toto DLC obsahuje jednoho lovce, dvě zbraně a jeden nástroj: Montresor (lovec), Palazzo’s Pride (Krag Silencer), Motley Madness (Nagant M1895), Fortunato (Derringer Pennyshot).

Opustěn a ponechán napospas smrti svým starým lovcem, Edward Montresor přijal ducha starých benátských karnevalů, aby vykonal pomstu inspirovanou literaturou. Nyní mu jeho tajemná tvář umožňuje splynout s chaosem Korupce, volný k tomu, aby naplnil každé své nejtemnější přání. Kdykoli Montresor používá tento Krag Silencer, předstírá, že loví v grandiózních palácích staré Benátky místo v zkorumpovaném bažině. Podobnosti mezi Lovem a benátskými karnevaly jsou nepopiratelné — obojí je příležitostí k páchání neplechy pod rouškou chaosu. Tento Nagant M1895 je to, co Montresor použil k otevření díry v sudu s alkoholem pro svého starého partnera. Pistole je suvenýr vyrobený v tradici staré Benátky a dodává mu odvahu vychutnat si svou pomstu v přebytku. Montresorův starý partner se mu posmíval kvůli jeho zálibě v jedinečně zdobeném vybavení. Ale to bylo před zradou a, co je důležitější, pomstou, která následovala. Nakonec nebylo žádného posmívání, jen prosby. Kdo se teď směje? Není třeba litovat Montresorovy první oběti. Rolfova smrt byla zcela zasloužená. Pokud může muž opustit svého lovce, aby zemřel, pak cokoliv, co se mu poté stane, je jeho vlastní vina. Zvlášť když osoba, kterou zradil, přežila, aby se pomstila. Před Rolfa už bylo sedm řad čerstvě položených cihel, když otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že je v katakombách kostela Healing-Waters. Ano, samozřejmě; přišel dolů s chlápkem z dodávkového vozu, maskovaným mužem v plném kostýmu, který vypadal, jako by přišel přímo z jednoho ze starých benátských karnevalů. Muž se představil jako Montresor a slíbil Rolfovi volný alkohol ve sklepě, odzbrojující svým jemným způsobem mluvy. Přísahal, že nápoj pomůže zmírnit hrůzy Korupce, učinit všechny ošklivé věci o něco krásnějšími. Ten samý maskovaný muž stál nyní před Rolfem, škrábající mokrý beton přes horní řadu cihel, nová zeď byla vysoká zhruba po jeho pás. „Měl jsi věnovat více pozornosti, když jsem ti vyprávěl příběh o Amontilladu,“ řekl Montresor, jeho hlas již nebyl jemný pod maskou. „Pak bys věděl, že máš utéct. Příběh mi ukázal dokonalý příklad, jak vykonat pomstu.“ Tehdy si Rolf všiml dalších detailů — jak byly jeho bolavé ruce spoutány k jiné zdi za ním, což mu znemožnilo utéct. Jak sklep voněl, naplněn prachem a hnusnou vlhkostí bažin. Jak jeho ústa chutnala kysele po všech těch alkoholech, které vypil před tím, než omdlel. Najednou rozpoznal derringer visící na Montresorově opasku, jedinečný se svými vyřezávanými zlatými inlayi. Byl to ten samý, který měl jeho starý partner. Rolf měl zemřít tady, skrytý, ve tmě, sám. Oklamán tím samým mužem, kterého nechal na pospas smrti. Opustěn mezi dvěma zdmi starým partnerem s novým jménem. Prosby začaly tehdy, slzavé prosby, které se stále více měnily v hněv, ale Montresorovi to bylo jedno. Věděl, že musí nejen trestat, ale trestat beztrestně. Svou novou roli si udržel i do budoucna. Bylo to jen spravedlivé. Když se po měsících vrátil zkontrolovat Rolfův tajný hrob, byl stále nedotčený, ticho bylo husté, stále otevřený sud s alkoholem pokrytý vrstvou prachu.